Zlobení nebo porucha chování.
Publikoval admin datum Neděle Kvě 13, 2012 Rubrika Pro maminky, Rady a tipyKaždé dítě zlobí, v podstatě zkouší, jak jsou nastaveny hranice. Dovolit dětem úplně všechny zřejmě není nejlepší cestou výchovy, stejně tak jako odčekávat od dětí naprastou poslušnost neodpovídající jejich věku. Věřte tomu, že když dítě o prvních či druhých narozeninách zrovna nepózuje u dortu, jak jsme si představovali, neděláto s úmyslem zničit pečlivě připravovanou oslavu.
Samostatnou otázkou jsou tělesné tresty. V některých severských zemích je jakékoliv použití násilí na dětech trestné. Na tom, jestli je to optimální řešení se neshodují ani odborníci. Faktem je, že děti si od určitého věku dobře uvědomují, že jim žádný výprask nehrozí. Na druhou stranu existuje mnoho jiných způsobů, jak dítě usměrnit, potrestat nebo naopak motivovat.
Dětská osobnost se začne naplno projevovat v předškolním věku. Dítě je samostatnější a sebevědomější a mnoho úkonů již zvládne bez pomoci rodičů. V této době se může objevit vzdorovité opoziční chování. Dítě má prostě již vlastní názor, často rozdílný od názorů rodičů. To je zcela běžný a normální jev. Další období vzdoru pak mívají děti v pubertě. V obou případech se tento jev může zamněnit za poruchu chování, kdy je vzdorovité chování nepřiměřené věku. Projevuje se záchvaty vzteku, jakýmkoliv odmítáním instrukcí. Děti se takto projevují nejenom ve společnosti rodičů, ale i jiných dospělých a stejně starých dětí. Chování může být i velmi agresivní. Typické je, že pocit viny u dětí velmi rychle vyprchá.
Porucha chování může být ovlivněna genetickými predispozicemi i komplikovaným průběhem porodu. Dalšími příčinami může být temperament, nízká inteligence, špatné zpracování sociálních informací, nedostatečná kontrola impulzů a emocí i několik sociálních příčin jako je povaha rodičů, nedostatek rodičovské pozornosti a dohledu, nejistota ve vztazích nebo kamarádění s dětmi s poruchou chování.
Jak velký je ale rozdíl mezi živým dítětem a běžným zlobením a poruchou chování? Mezi nejběžnější poruchy chování u dětí a teenagerů jsou hyperaktivita, impulzivita a poruchy soustředění.
Příště se dozvíme, jak v případě poruch chování postupovat.












